Historie Lóže Dílo

do roku 1938

Historický vývoj Lóže Dílo od založení do roku 1938

 

Prvních 10 let od založení

První schůze Lóže se konaly v místnostech Státovědecké společnosti na Václavském nám. č. 15, kde Lóže 28. říjen a Národ setrvaly i dále. Lóže Dílo pak konala své práce někdy v kabinetu prof. Němce v Botanickém ústavu v ul. Benátské č. 433 a později v prostorech Svazu kovodělného průmyslu čsl. ve Vodičkově ul. č. 41. Na podzim 1923 všechny lóže pod NVLČsl přemístily svoje práce do místností prvního společného chrámu v Husově ul. č. 9, které byly za pomocí zámožnějších bratří najaty a upraveny. Lóže Dílo konala svoji první práci v nových společných prostorách 18. října 1923. O šest let později se Lóže Dílo přestěhovala do samostatných prostorů, jak bude řečeno později.

První roky po založení byly charakteristické vysokým duchem a velkým entusiazmem. Bratři ale neměli snadnou práci, protože v té době nedisponovali dostatečnými rituálními podklady ani písemnými, ani hmotnými a za daných okolností je nebylo snadné rychle získat. Také byla ještě otevřená otázka, ke kterému ritu se československé zednářství přikloní. V této problematice se velmi angažoval br. Germář, který získával znalosti v zahraničních lóžích a převáděl je do českého jazyka. Bratři Germář a Schwarz se stali totiž členy rituálové komise k Veliké Lóži utvořené 8. dubna 1924, která měla za úkol připravit rituály a další podklady pro práce. Na popud br. Germáře jako předsedy komise a za podpory br. Č. Vilíma (také z Lóže Dílo) se komise orientovala ke kompilaci z rituálů italských, belgických, francouzských a maďarských. Později ale nabyla vrchu myšlenka, zda se obřad nemá přizpůsobit spíše rituálům, jichž se užívá v Anglii, takže práce první rituálové komise, resp. připraveného podkladu k rituálu, nebylo použito. Z toho je vidět, jak byla Lóže Dílo činná pro celkové československé zednářství hned od počátku.

Lóže Dílo pracovala až do 26. března 1924 vždy v prvním stupni. Tohoto dne se konala první práce v druhém stupni a první práce třetího stupně se konala 23. dubna 1925 (dříve totiž nebyly rituály pro druhý a třetí stupeň připraveny k práci v lóžích). Zde předpokládáme, že pro tyto první práce v druhém a třetím stupni byly použity překlady z rituálů italských.

Již v roce 1923 ale potkala bratry velmi smutná událost.
Dne 5. ledna 1923 byl zavražděn velice vážený br. Alois Rašín. Tento velmi nízký a podlý čin byl uskutečněn rukou zákeřného komunistického vraha Šoupala. Tímto odešel také jeden z hlavních budovatelů nové československé státnosti. Dr. Alois Rašín byl velmi uznávaný politik a ministr financí mladé republiky. Jako veřejný činitel a kvůli svému velkému nasazení a píli byl br. Rašín příliš zaměstnán, ale dle informací z lóžového archivu si našel občas volno i zavítal mezi bratří. Lóžovou práci stačil navštívit bohužel jenom jednou a to dne 23. března 1922, než jeho světlá zemní cesta byla zákeřně přerušena za necelých 10 měsíců od této práce. Lóže Dílo konala smuteční práci za ztichlého br. Rašína 22. února 1923. V ní byl ustanoven zednářským poručníkem dětí Rašínových br. Pospíšil. Usneseno, aby soustrast za Svobodné zednáře rodině tlumočili bbr. Alfons Mucha a Mistr Lóže Cyrill Purkyně.

Přijímáním nových členů se lóže rychle rozšiřovala. Spolu
s rozšířením se obohacovala a zintenzivňovala i lóžová činnost. Bratři se aktivně zapojovali i do života československého zednářství z té doby a Lóže jako celek spolupracovala intenzivně s ostatními lóžemi v rámci NVLČsl.

Dle svého zaměření, o kterém podrobně referuje předchozí kapitola, se bratři lóže Dílo ještě během prvních let po založení kromě rituálních prací zaměřovali hlavně na následující činnosti:

• instrukční a konferenční práce;
• přednášková činnost, bratrské desky a kresby;
• aktivní komunikace a spolupráce s ostatními lóžemi
  v obedienci NVLČsl.;
• zahraniční cesty a návštěvy prací cizích lóží;
• přijímaní hostujících bratrů ze zahraničních lóží do práce.

Instrukční práce byly jedny z oblíbených, kdy zkušenější bratři, včetně bratrů i z jiných lóží, „poučovali“ nově přijaté bratry a bratry s povýšenou mzdou. Dalším důležitým předmětem instrukčních a konferenčních prací byly diskuse o funkcích jednotlivých činovníků lóže a o správném vykonávaní těchto funkcí, ale i diskuse o organizaci lóže, lóžovém inventáři a jiné. Jako příklad je možno uvést např. instrukční práce z 5. dubna 1927, na které Mistr Lóže br. Schwarz podává výklad o zařízení lóžové místností (I. část o síni rozjímání). Další části výkladu byly pak předmětem následujících instrukčních prací.

Neméně důležité byly instrukční práce pro rituální tým, kde se dbalo na pečlivou přípravu jednotlivých rituálních prací.

Přednášková činnost lóže Dílo začala ještě během prvních let od založení a brzy se stala, jak psáno výše, velmi populární a oblíbená nejen mezi bratry lóže, ale i mezi bratry z jiných českých lóží.

Intenzivní filozofické, zednářské, historické či profesní myšlení a bádání velmi vzkvétaly v kresbách bratrů. V předchozí kapitole byly uvedeny tři velmi charakteristické kresby z tohoto období. Jako další příklady lze uvést kresbu br. Schwarze „Mravouka a věrozákon“ podle amerického originálu, kresbu br. Hase „O morálce v obchodě“, kresba br. Klementa „Naše postavení v evropské kultuře“, kresby br. Lešehrada (vlastním jménem Emanuel Lešetický z Lešehradu) „Mithraismus a starověké zednářství“ a „Alfred Mombert, básník kosmického mythu“, ale také kresba hostujícího br. Volfa, Mistra Lóže J. A. Komenský „Zednářství v Čechách v létech 1850 – 1860“. Dále pak profesní kresby br. Purkyně „Jak děláme geologickou mapu“ a br. Špačka „Jak stavíme obtížné tunely“. Všechny z r. 1927 až 1929.

Po cestách do zahraničí a návštěvách cizích lóží
i ve vzdálených krajích přicházela také témata o životě zahraničních loží, obohacená o zážitky a poznání bratrů během cest. Např. deska br. Klementa „Zednářské styky v Ženevě“ nebo deska br. L. „Dojmy z indické cesty“, deska br. M. „Francie a její zednářství“ a kresba br. Lešehrada „Návštěva u br. v Jugoslavii“.

Občas lóže Dílo také uvítala bratry z jiných českých lóží a někdy i ze zahraničních lóží, kteří přednášeli svoje témata. Z první dekády po založení např. stojí za zmínku přednáška australského br. E. R. Peacocka z Lóže Kent č. 31 z obedience United Grand Lodge of Victoria v Melbourne, ve které seznámil české bratry s organizací, životem a tradicí zednářství v Austrálii. Přednáška se konala dne 22. září 1927 v Praze. Dalšími příklady jsou kresba hostujícího francouzského br. Brauna z Lóže La Montagne „La francmaconnerie Francaise“ z r. 1928 a již zmíněná kresba br. Volfa.

Ke konci dvacátých let si již Lóže Dílo mohla dovolit pronajmout samostatné prostory pro své práce v Dittrichově ul. č. 9, kam se přestěhovala dne 21. listopadu 1929.

Purkyně stál v čele Lóže od počátku do 5. února 1925 a po něm se v první desítce let od jejího založení vystřídali ve funkci Mistra Lóže bbr. Germář (od 5. února 1925 do 9. prosince 1926) a Schwarz (od 9. prosince 1926 do 9. ledna 1930). Br. Lev Schwarz na rozdíl od velmi temperamentního br. Germáře byl mírný, klidný a shovívavý, ale stejně jako Germář byl velmi pracovitý a výkonný.
Br. Schwarz ovládal 7 jazyků a disponoval vrozeným citem a taktem pro vytváření a rozvíjení dobrých kontaktů v zahraničí a získávání sympatií pro podporu a uznání československého zednářství jako rovnocenného partnera. Proto byl ještě od založení NVLČsl. zvolen do Veliké Rady ve funkci Tajemníka pro zahraničí. O br. Schwarzovi bude v této knížce zmínka ještě později. Bohužel milovaný br. Germář onemocněl v poměrně raném věku a odešel na Věčný Východ (pozn. Ze zachovalých pramenů nebylo zatím nalezeno, kdy br. Germář zemřel a kdy se konala smuteční práce Lóže Dílo).

Léta růstu a plodné práce

Entusiasmus z prvních let pokračoval a byl utvrzován dosavadní dobrou a velmi plodnou prací. Přijímání nových členů pokračovalo a lóže koncem roku 1933 již čítala přes 51 členů (41 mistrů, 7 tovaryšů a 3 učně). Mezitím se na místě Mistra Lóže vystřídali tři bratři. Dne 9. ledna 1930 převzal br. Malbohan mistrovské kladivo od rukou zkušeného br. Schwarze a o rok později dne 18. ledna 1931 ho předal br. Václavu Stiebrovi. Br. Stieber vedl Lóži skoro tři roky až do 16. října 1933, kdy předal kladivo svému nástupci br. Čančíkovi.

Dalším velkým stimulem pro rozvoj lóže a celkového československého svobodného zednářství se dne 4. června 1930 stalo oficiální uznání obou tehdejších Velikých Lóží v Československu Lessing a skrze ni také NVLČsl. ze strany anglické Spojené Veliké Lóže (United Grand Lodge of England).

Časopis Svobodný Zednář o této velmi důležité události citoval ve svém IV. ročníku časopis The Freemason, který ve svém vydání z 2. srpna 1930 poznamenává:

 

 „Ve svém čtvrtletním shromáždění dne 4. června 1930 Spojená Veliká Lóže starého a přijatého zednářství anglického uznala Velikou Lóži Lessing zu den drei Ringen v Praze.

……………………..

Národní lóže československá jakožto mladší útvar žádala o uznání u V.L. Lessing a dosáhla jej. Mezi oběma V.L. panuje přátelská a srdečná shoda. Obě V.L. pracují za přátelských vztahů a dávají příklad, že různé národnosti mohou v míru, pokoji a shodě pracovati.“

(č. Svobodný Zednář, Ročník IV., rok 1930, Sešit 1, str. 125 až 126)

Na začátku třicátých let se v československém zednářství poněkud i díky době a jistě i z únavy jednotlivců po velmi aktivní práci prvních 10 let, začala pozvolně projevovat jakási stagnace, doprovázená negativní kritikou ze strany, jak často bývá, pasivnějších bratrů. Kritičnost obecně k základům zednářství patří, ale jen pokud se nekritizuje postranně a negativně. Aby tato zatím přechodná stagnace nepřerostla v trvalou a co by bylo ještě hůř, aby nepřerostla v krizi ideového hnutí, si vyžádalo lóžových rozprav (diskusí), což přivádělo k většímu rozdělování úkolů a k aktivnějšímu zapojování většího počtu bratrů do aktivního života lóže.
Tak na začátku nové dekády na diskusích v rámci konferenčních prací bratři rozebírali např. následující problematiku:

• Stálé individuální sebezdokonalování jako jednou
  ze základních povinností každého zednáře
• Rozlišení zednářství jako Řádu, založeného na staletých krásných symbolech se složitým a povznášejícím ritem
  od jiných spolků
• Účast bratrů na lóžových pracích
• Kde a jak se zednářství uplatňuje ve veřejném životě
• Jak má vypadat styk a komunikace bratrů v profánním životě
• Sociální a filantropické funkce zednářství
• Podporování vdov a další.

S největší pravděpodobností lóže Dílo brzo a úspěšně překonala dočasnou stagnaci, protože Svobodný Zednář ve svém pátém ročníku z roku 1931 ve zprávě Velkého tajemníka na str. 114 mimo jiné poznamenává: „Lóže „Dílo“ v Or:. Praha pokračuje svým již ustáleným tempem ve své práci, která nese všechny známky vyrovnanosti a jistoty.“.

O růstu Lóže Dílo svědčí i to, že z důvodu početních a prostorových vznikla nutnost k regulovanému rozdělení. Jako řešení této situace vznikla plodná ideje k vytvoření nové lóže s názvem „Sibi et posteris“. Pro tento účel pět bratří přestoupilo ještě dne 9. prosince 1929 z Lóže, aby se stali spoluzakladateli této nové lóže. Mezi nimi byli br. K. Loewenstein a br. V. Písecký. Tímto aktem ale, jak píše ve svém pojednání „Z historie Lóže Dílo“ br. M. Stieber podle vzpomínek svých a svého otce br. Václava Stiebra, „Naše Lóže tím ovšem nebyla nijak poškozena, ba právě naopak: mezi oběma Lóžemi nastala zdravá konkurence a to o co nejkvalitnější kresby, o přijímání mladých a co nejlepších hledajících apod. Obě Lóže rychle vzrůstaly a brzo se opět nedostávalo místa pro všechny účastníky. Byla to zlatá doba pro naše Svobodné zednářství, a to jak při pracích v Lóži, tak při bílých tabulích.“.

V roce 1931 Lóže Dílo konala celkem 15 prací, z nichž bylo 8 obřadných a narýsované v nich kresby se obíraly většinou zednářskými otázkami. Ale ještě na začátku tohoto roku československé národní zednářství utrpělo velkou ztrátu. Jeden z nejctěnějších a nejvýznamnějších budovatelů zednářského hnutí v Československu, Nejctihodnější br. L a d i s l a v  S y l l a b a, zakladatel a první Mistr Lóže Národ a také bývalý Veliký Mistr NVLČsl., po dlouhé vleklé nemoci odešel navždy na Věčný Východ. Ztráta to byla pro celou zednářskou obedienci. Zástupci Lóže Dílo se zúčastnili smuteční práci, která se konala dne 9. ledna 1931 v Lóži Národ.

O něco později v tom samém roce odešel do Věčného Orientu další velký Zednář, tentokrát br. Adolf Girschick, od r. 1920 úřadující Veliký Mistr Veliké Lóže Lessing zu den drei Ringen v Praze.

Během následujícího roku Lóže Dílo zvýšila ve značné míře svoje aktivity. Vykonáno bylo celkem 17 prací, z nichž
10 obřadních, z toho  3 společně s Lóží Sibi et posteris, nehledě na to, že bratří z obou lóží si navzájem opláceli návštěvy. Bratři připravili a přednesli mnoho zajímavých kreseb, které v té době dosahovaly neobvykle vysokých kvalit a vyvolaly živý zájem i v jiných lóžích. Jak br. M. Stieber píše „všichni bratři se na ně vysloveně těšili“. Rýsované kresby hledaly zednářovo stanovisko k nejvzácnějším událostem současné doby. Lóže také zdůraznila povinnost starat se v první řadě o pomoc těm bbr. vlastní Dílny, kteří byli postiženi nepřízní tehdejších hospodářských poměrů. Pro tento účel byl založen zvláštní podpůrný fond, který již v prvním roce působení dosáhl částky 16.000 tehdejších korun čsl.. Kromě toho bylo na různých podporách vyplaceno dalších 11.000 korun.

Během roku 1933 byla již nová Konstituce NVLČsl. projednána a na zasedání Veliké Rady byl také projednán návrh, aby bylo zahájeno jednání o uzavření konkordátu s Velikou Lóží Lessing. Nová Konstituce byla jednomyslně schválena na Valném shromáždění Veliké Lóže dne 23. dubna 1933 a nabyla okamžité platnosti. Bratři z Lóže Dílo jako z jedné ze základních lóží, se aktivně zúčastňovali v přípravě obou záležitostí.

Během celého roku 1933 se bratři nuceně museli soustředit nejenom na lóžovou práci a na práci nad hrubým kamenem, ale také věnovali čím dál větší pozornost nebezpečnému vývoji v tehdejším Německu, které již bylo pevně ovládáno Hitlerovými nacionálními socialisty. V Německu totiž svobodné zednářství v té době již prakticky zaniklo. I když ještě nebylo oficiálně zakázáno, úřady vyvíjely tlak na mnoho svobodných zednářů, aby se osobně zřekli, že jsou svobodnými zednáři. Některé lóže se buď uspaly anebo se jejich členové prostě přestali scházet. Jiné, a nebylo jich málo, se bohužel vzdaly starých povinností, odstranily všechnu terminologii, změnily symboly a přestaly provádět „tajné“ rituální práce. Většina z nich se přejmenovala na germánsko-křesťanské řády nebo národní křesťanské řády a kolaborovala s Hitlerem a jeho říšskou vládou. Protizednářské nálady, aktivity nebo hnutí se bohužel objevily i jinde v Evropě a
ve světě.

I když se v té samé době svobodnému zednářství v Československu dařilo čím dál tím víc a  lóže nejen početně narůstaly, ale zakládaly se také nové lóže skoro ve všech regiónech republiky, vůbec to neznamenalo, že bratři nesledovaly politické dění v Evropě a ve světě. Možná i kvůli velmi pesimistickým zprávám o zesílení útisku a pronásledování bratrských lóží v některých evropských zemích a hlavně v tehdejším Německu, se československé lóže ještě víc snažily utužovat svůj Řád, morálku a ideovou filosofii bratrů a věnovat ještě větší úsilí Královskému Umění. Možná vnitřně cítili, že tímto způsobem přispějí nejen sobě, ale i celému světovému zednářství. Lóže i nadále, a to velmi zásadně, zachovávaly svůj odstup od politiky a nepůsobily jako politické organizace. Neklidná doba je přece donutila uspořádat mírový projev v Praze, který se konal 13. dubna 1933.

Koncem roku 1933 má Lóže Dílo 51 členů, včetně bratra Brože, jenž byl afiliován dne 16. října 1930 z mexické Lóže č. 35. V tomto počtu je  41 mistrů, 7 tovaryšů a 3 učně.

Během roku 1934 se Lóže Dílo těšila z dalšího vzrůstu a zaznamenala úspěšný vzestup návštěv svých prací, z nichž zejména kresby „Sokol a zednářství“, „Advokacie a zednářství“, „Výchova dětí“ a jiné nalezly již tradičně živou odezvu i v jiných lóžích. Lóže věnovala náležitou pozornost rovněž hospodářským věcem. Humánní činnost byla projevována jednak zmírňováním tzv. „skryté bídy“, jednak přispíváním dobročinným institucím.

Ke  konci roku 1933 a během prvních měsíců roku 1934 br. Em. Lešehrad připravil a přednesl několik velmi zajímavých kreseb, z nichž některé již byly zmíněny v předchozím textu. První z nich „Návštěva u br. v Jugoslavii“ přednesl nejdříve ve své mateřské lóži po návratu ze své cesty u jihoslovanských bratrů. Jako člen i Lóže Quator Coronati uspořádal zájezd na Moravu a 3. února 1934 přednášel tuto kresbu také v kroužku Lux in tenebris v Ostravě. 4. února v Ostravském domě umění přednášel o Otakaru Březinovi, 5. února měl v Lóži Fide sim Tale der Arbeit kresbu „Reiner Maria Rilke a jeho duchovní cesta“ a 7. února v Brně kresbu „Amerlingovi stálci“. Kromě toho, pro bratry v Ostravě a Brně uspořádal také recitaci básní. A pak 11. dubna měl v plzeňské Lóži Piette další kresbu „Alfred Mombert, básník kosmického mythu“.

Důležitou událostí roku 1934 pro rozvoj místního svobodného zednářství bylo schválení Konkordátu s Nejvyšší Radou obř:. sk. st. a př:., jakož i Konkordátu s V:. L:. Lessing zu den drei Ringen, což se stálo na V:. S:. proběhlém ve dnech 7. a 8. dubna. Samotné podepsání konkordátních úmluv bylo provedeno o něco později: s Velikou Lóží Lessing dne 26. dubna a s Nejvyšší Radou pak dne 1. května 1934.

V roce 1935 Lóže Dílo konala svoji jubilejní 250. práci. Neustálý nárůst počtu členů i prací, který pokračoval i v letech 1936 a 1937, se projevoval zvýšenou činností ve všech směrech. Řada kreseb, zejména ze života hospodářského, se těšila značným návštěvám a dávala velmi cenné podněty z hlediska svobodného zednářství. Lóže plánovitě a účinně pracovala i nadále na poli dobročinnosti jednak finančními podporami, jednak zajišťovaným prací. Bratři aktivně navštěvovali také práce jiných domácích či zahraničních Dílen. Důležitým datem pro Lóži Dílo se stal také den 10. listopad 1936, ve kterém Veliká Rada schválila její nový domácí řád. Úplný opis tohoto domácího řádu je uveden
v samostatné kapitole na konci této knížky.

Dne 20. května 1936 odešel na Věčný Východ jeden ze spoluzakladatelů Lóže Dílo, br. Jan Stach a na smuteční práci konané 21. ledna roku následujícího se Lóže rozloučila i s dalším svým spoluzakladatelem a bývalým Mistrem Lóže, s br. Schwarzem, který navždy odložil zednářské náčiní 18. prosince 1936. Br. Lev Schwarz byl jednou z nejvýznamnějších osobností československého bratrského řetězu. Nebylo v Praze bratra, který by ho nebyl znal, který by si ho nebyl vážil a který by ho nebyl bratrsky miloval. Jeho nadání a vrozený takt, pracovní zařazenost, perfektní znalost sedmi jazyků a milý charakter ho záhy předurčily k úkolu, pro který se zdál jako stvořený: péči o zahraniční styky v roli Velikého Tajemníka pro zahraničí. V této funkci br. Schwarz vybudoval linii zahraniční agendy a dal jí takovou tradici, že jeho nástupce mohl bez obtíží pokračovat v Díle, které tak náhle bylo přerušeno. Výsledkem jeho práce bylo, že zednářské mocnosti, se kterými navázal kontakt, se staly dobrými přáteli a pomáhali československému zednářství.

I v roce 1937 Lóže Dílo zůstala věrná své tradici pěstovat opravdové vřelé bratrství mezi svými členy a co nejpřátelštější styky s ostatními lóžemi. Kresby byly věnovány jak otázkám zednářským, tak i důležitým aspektům veřejného života a jako vždy některé z nich vzbudily živý zájem i mezi ostatními lóžemi. Humánní a dobročinné aktivity lóže byly vykonávány pečlivě. Dne 7. října byla oslavena 300. práce.

V tomto roce br. Emanuel Lešehrad jako významný básník, prozaik, historik a překladatel po profesi, poskytnul u svého 60. výročí cenný dárek československému zednářství – vydal své šestidílné „Stručné dějiny svobodného zednářství v našich zemích“, ve kterém shrnul nejen svoji práci, ale i práci již odešlého na Věčný Východ br. Josefa Volfa z Lóže Jan Amos Komanský a vylíčil dějiny svobodného zednářství na území československého státu.

Bohužel i v roce 1937 se Lóže Dílo musela rozloučit a osvobodit od práce další dva bratry, svého spoluzakladatele
a prvního Mistra Lóže, nezapomenutelného br. Cyrilla Purkyně a br. Karla Špačka. V tomtéž roce se československá zednářská obec spolu s celým národem musela rozloučit i s milovaným a ještě za svého života zbožňovaným prvním prezidentem, nazývaným ještě Prezident – Osvoboditel, s Tomášem Garriquem Masarykem.

Ve smutečních projevech časopisu Svobodný Zednář z roku 1938 (Ročník XII) v rubrice Lóže Dílo je napsáno „Československé zednářství stíhá v poslední době rána za ranou, odcházejí nám bratří plní tvůrčí síly, vynikajících vlastností a br:. Constant byl jeden z nejzasloužilejších. Zachováme mu vděčnou památku a vzpomeneme ztichlého při naší práci …“. Br. Constant Pier (33), spoluzakladatel Lóže Josef Dobrovský v Plzni, I. náměstek Velikého Mistra a bývalý Prezident A.M.I. v Belgii odešel na Věčný Východ dne 18. ledna 1938.

V druhé polovině třicátých let br. J. Janák převzal kladivo Mistra Lóže (pravděpodobně v r. 1935) od zkušených rukou br. Josefa Čančíka a v roce 1937 jej předal br. Vilému Götzlovi. Bohužel již krátce nato musel br. Götzl spolu se všemi bratry čelit velmi těžké a neblahé situaci – blížil se soumrak Řádu.

Od začátku roku 1938 se politická nestabilita v Evropě hodně prohlubovala a vyostřovala a více než kdy jindy vyvstávala otázka, zda bude zachován mír a tím i lidská kultura a civilizace, či zda zanikne obojí v nové světové válce, která by byla zhoubnější než poslední. Bratři z československých lóží to pociťovali s narůstajícím napětím ze dvou stran, jednak kvůli utiskování a osudu bratrů v sousedních zemích a strach za budoucí osud vlastních lóží, jednak kvůli nebezpečí
pro samotnou Československou republiku a demokracii. Za všeobecné nejistoty a uprostřed starostí za další osud Evropy a celého lidstva se sešlo již XVI. Valné Shromáždění Národní Veliké Lóže československé, které se konalo dne 24. dubna 1938 v Praze. Velký a emotivní projev přednesl Náměstek Velikého Mistra br. V. H., ve kterém vyjádřil velké obavy všech bratří k „obecnímu účinku nynějších událostí, kterým je postiženo všechno kulturní lidstvo“ a k tomu co snad bude podniknuto proti československým bratrům a vůbec proti československému státu, jež v té době stál jako ostrov demokracie, obklíčený skoro ze všech stran nepřátelskými proudy. Zároveň aby frustrace nezačala páchat velké škody, se br. V. H. ve svém projevu také snažil posílit duch bratrů a prosil je, aby si nepřipouštěli malomyslnost a nepřeceňovali dočasný úspěch nepřátel zednářství, protože „veliké a krásné myšlenky nikdy nevítězily hravě, vždycky vyžadovaly bojů, houževnaté vytrvalosti a oběti“. Dále je prosil, aby se posilovali „vírou, že jsou jisté pravdy a ty že jsou věčné, že jsou hodnoty mravní a duchovní, které nikdo nikdy v lidstvu nezahubí, které stále v něm žijí a žíti nepřestanou …“. (pozn. celý projev je otištěn na str. 69 – 71  čas. Svobodný Zednář, Ročník XII, Rok 1938, Sešit 5).

I na začátku tohoto osudného roku pracovali bratři podle možnosti jen obřadně a věnovali se usilovné činnosti a pečlivému výběru kreseb o tématech ryze zednářských a o důležitých jevech veřejného života. V tomto roce např. Lóže Dílo vydala svazek „Sedm Kreseb o Královském Umění“ br. Zdeňka Janáka. Pak v záři přišel osudný Mnichov,
který změnil dějiny První československé republiky navždy.

První uspání

Od začátku roku 1938 všechny lóže na československém území pracovaly pilně jako každý rok, i když již bratří věděli co se děje se zednářstvím v některých obediencích v Evropě a pociťovali frustraci ze zesilujícího se mezinárodního napětí. Ale nikdo zatím netušil, co se ještě stane onoho tragického a osudného záři. Jak zdůrazňuje Jana Čechurová ve své knize „Čeští svobodní zednáři ve XX. Století“, „zednáři se Mnichov a jeho důsledky dotkly nesmírně bolestně. Uvědomíme-li si, že se jednalo o elitu státu, který právě končil svoji existenci v dosavadní podobě, že se jednalo právě o osobnosti, které přímo participovaly na státním organizmu a navíc – a nikoli na posledním místě, že se tyto s Československem vnitřně identifikovali a chovali k němu hluboký emoční vztah, pak pochopíme jejich zoufalství a obavy“.

Pro všechny československé lóže a obzvlášť pro lóže, které spoluzakládaly NVLČsl., tato situace musela být obzvlášť krutá. Samotný vznik této Veliké Lóže byl silně ovlivněn národnostně politickými aspekty. Její uspání teď nastalo také z politických důvodů, protože českoslovenští svobodní zednáři věděli, že za jakékoliv diktatury není zednářství možné a obzvlášť pak po zkušenostech německých zednářů během posledních let. Dobře věděli, že jejich svobodná existence je spojena s existencí demokratického režimu a státu. Proto se NVLČsl. během protektorátu oficiálně odmlčela a svobodné zednářství, respektive „židozednářství“ jak jej začali veřejně nazývat z řad uvolňujících se v této neblahé době „spodních živlů“, se stálo symbolem nepřátelství k protektorátu a Říši. (Pozn. bohužel i dnes ve 21. století ve svobodné a demokratické době se najdou autoři, kteří ve veřejných mediích používají stejné nařčení a snaží se přesvědčit veřejnost o „spikleneckých“ cílech a plánech svobodných zednářů).

V předtuše ještě horšího osudu pro zednářské lóže a pro bratry samotné, krátce po podepsání Mnichovské dohody dne 23. záři 1938 vydala Veliká Rada příkaz k okamžitému uspání všech lóží a k bezpečnému uložení lóžových archivů. K uspání Veliké Národní Lóže československé došlo dne 10. října 1938. Zednářský Řád formálně sice přestal existovat, zednáři však zůstali a jako vlastenci se plně zapojili do odboje doma nebo v zahraničí.

Úděl br. Götzla jako Mistr Lóže byl nepředstavitelně těžký. Musel se s pomocí bratrů  postarat nejenom o ukrytí a zachování lóžového archivu, ale hlavně také o bezpečí bratrů samotných. Br. Götzl udělal pro bezpečné uložení několik beden lóžového majetku maximum, ale bohužel větší část se ztratila během okupace. A br. Václavu Stiebrovi např. připadl, jak píše jeho syn br. Marian Stieber, „…smutný a nevděčný úkol v podobě demontáže opravdu krásného lóžového areálku v Divišově ulici na Smíchově“. Ale mnohem těžší a tragičtější události čekaly na československé zednáře během nastupujícího tmavého období nesvobody, kdy se mnoho z nich aktivně zapojilo do odboje. Také hodně bratrů bylo pronásledováno a nemálo i uvězněno, kde někteří z nich přišli násilnou cestou nebo kvůli nemocím a těžkému zacházení o život.

Čeští zednáři během německého protektorátu a II. světové války

„Materiály zachované v Archivu ministerstva vnitra dokazují“, jak píše Lóže Národ ve svém vydání k 90. Výročí lóže, „že již v lednu 1939 uzavřel říšský vůdce SS a československé Ministerstvo vnitra dohodu o spolupráci při zajišťování nespolehlivých živlů, mezi nimi i zednářů“.

Protektorátní úřady měly o zednáře eminentní zájem. Pavučinní systém agentů těchto orgánů pronikal do všech oblastí tehdejšího veřejného života a pochopitelně se velmi snažil „polapit“ i zednáře a jejich lóže. Život bratrů za těchto podmínek si těžko dnes můžeme představit, ale jistě musel být velmi těžký a nebezpečný. A nemálo z nich bylo opravdu fyzicky pronásledováno, trýzněno a uvězněno nejčastěji v Terezině, kde také někteří umřeli. Bohužel období zednářského protektorátního odboje čeká zatím ještě na své zpracování. Až na několik vzpomínek bratrů, kteří se dožili až do našich dnů. Jak píše br. Marian Stieber i podle vzpomínek svého otce „všichni vyšší funkcionáři včetně všech současných a minulých ML byli postupně vyslýcháni na gestapu a hlavním předmětem zájmu vyslýchajících byly vztahy našich bratří k těm, kteří emigrovali“. Dále br. Marian píše, že z Lóže Dílo nebyl z důvodu příslušnosti k Řádu na životě postižen nikdo, ale bohužel z jiných, tzv. „vlastizrádných“ důvodů ano.

Bratři z Lóže Dílo se i za okupace setkávali ve značném počtu. Opět dle příspěvku br. Mariana Stiebra „Z historie Lóže Dílo“ se bratři setkali „jednou dokonce poblíže Pečkárny, v den kdy v Praze nastoupil svůj neblahý úřad kat Heydrich. V tu dobu vrcholilo riziko, které na sebe bratři brali, a proto se začali scházet v menších kroužcích a s častým měněním míst. Organizátorem tohoto všeho byl … br. Götzl. Jest hlavně jeho zásluhou, že se pouta bratrské oddanosti nikdy nepřetrhla a že naše Lóže mohla vstoupit do obnovených prací (myšleno po válce) s možností vytvořit ihned úplný sbor činovníků“.

Během období protektorátu se hodně zednářů (dle pramenů okolo 200) odhodlalo emigrovat, zejména do Londýna, kde pak pokračovali v zednářských aktivitách. Bratři pokračovali v práci v Anglii pod vedením bratrů Prof. Dr. Vladimíra Klecandy, Pavla Korbela, Bohumila Vančury a MUDr. Maxe Wassermanna. K bratrům z předválečné NVLČsl. Se přidalo i několik bratrů z Francie, jakož i několik bratrů z VL Lessing zu den drei Ringen v Československu. V Anglii bratři založili Velikou Lóži Československou ve vyhnanství, Velikým Mistrem ve vyhnanství byl zvolen br. Vl. Klecanda. Další skupina čsl. Zednářů utvořila zednářský klub Nový svět (New World) ve Spojených státech amerických (USA). O tomto paralelním zednářství je nutno říci, že jejich zednářská aktivita v emigraci byla pro udržení kontinuity československého zednářství (a tedy i Lóže Dílo) naprosto zásadní.

Ohledně osudu bratří, kteří neemigrovali a zůstali doma, se statistické údaje o tom, kolik z nich bylo činných v odboji, kolik bylo pronásledováno, vězněno, zabito, popraveno nebo umučeno, liší podle různých pramenů. Např., při znovuzaložení Veliké Lóže v osvobozené Československé republice dne 26. Října 1947 bylo konstatováno, že z celkového počtu svobodných zednářů před protektorátem (dle různých pramenů je jejich počet uváděn od 785 po 894) bylo v době nesvobody a za války uvězněno (pozn. Ve vězeních a koncentračních táborech) okolo 34 %, více než 17 % zahynulo v odboji nebo bylo popraveno a umučeno a do aktivního odboje doma se zapojilo nad 47 % bratří. Hodně bratrů bylo také pronásledováno, mnohdy včetně jejich rodinných příslušníků. V memorandu o návrhu Veliké Rady na druhé uspání NVLČsl. V roce 1951 se o tom píše: „Byl-li ve středověku úhlavním nepřítelem svobodného zednářství klerikalism, v nové době byl to fašism a nacism. Proto v letech nesvobody se musel tento svobody milovný a pokrokový Řád rozejít a svobodní zednáři trpěli obzvláště ničivou persekucí. Pokud bylo zde zjistit, z těch, kteří se zúčastnili národního odboje 52 bylo popraveno a 175 zahynulo v mučírnách a následky věznění. Rodinní jejich příslušníci a příbuzní byli stiháni nejrůznějším způsobem.“ “.

I když se čísla neshodují, jedno je jisté. Zednáři se na odboji podíleli velkou měrou a proto i ztráty byly značné. Snad i v těchto chvílích nejtěžších si trpící bratři připomínali slova Mistra v zednářském rituálu: „Máte uvažovati o chvíli poslední a býti utvrzeni v poznání, že muže spravedlivého a řádného smrt neleká; bojí se jen nečestnosti“.

Po skončení II. světové války (asi během roku 1947) br. Emanuel Lešehrad pořídil na základě dotazů v jednotlivých lóžích jmenné seznamy zemřelých a vězněných bratrů, jakož i bratrů, kteří se podíleli na odboji proti nacistické nadvládě (pozn. Nelze ovšem potvrdit jejich přesnost a úplnost). V údaji „zahynuli“ jsou uvedeni bratři, kteří zemřeli v nacistickém vězení nebo v důsledku tohoto věznění. Zde jsou uvedena jména bratrů z Lóže Dílo dle Lešehradova seznamu:

Zahynuli (pozn. Popraveni nebo umučeni):

JUDr. Josef Jirsák
JUDr. Ludvík Vaněk
JUDr. Václav Vaněk

Vězněni:

prof. Ing. Rudolf Barta
Zdeněk Klán
Ing. Josef Koudela (?)
Dr. Jaroslav Čulík

V odboji:

Jan Brož
Ing. Zdeněk Kruliš
Ing. Q. Záruba

(pozn. Dle lóžového archivu bylo z Lóže Dílo v odboji činných
15 bratrů).

Br. Petr Oehm z Lóže Národ ve své kresbě „Činnost českých zednářů za 2. Světové války“, přednesené v Lóži Národ, píše, že v jedné diskusi br. Reinhardt doplnil, že „je nutno za jednu z prvních obětí německé persekuce zřejmě považovat br. Alfonse Muchu z Lóže J. A. Komenský, který byl jako bývalý velmistr předvolán krátce po okupaci na jaře roku 1939 na gestapo k výslechu, kde mělo dojít k jeho zhroucení. Krátce nato, dne 14. 7. 1939, umírá“ (sborník LQQ, rok 2006, str. 58).

Většina zednářů, kteří se aktivně podíleli na protinacistickém odboji, činili tak ve skupinách a organizacích i s dalšími odbojáři, kteří většinou nebyli zednáři. Výjimkou byla odbojová skupina Richter – Kvapil, která vznikla na přelomu let 1942/43, a v níž byli převážně zednáři. Tato skupina se jmenovala Přípravný Revoluční Národní Výbor (PRNV). Další významné odbojové organizace, do kterých se bratři aktivně zapojili, byly:

Obrana národa (ON)

Politické ústředí (PÚ)

Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ)

Činnost zednářů se významně projevovala i v zahraničním odboji. V Anglii např. svobodní zednáři aktivně spolupracovali s Národní radou v Londýně. A br. Janu Masarykovi, který byl tehdy ministrem zahraničí a místopředsedou Národní rady v Londýně, bylo uděleno čestné členství amerických Lóží.