Stručné zednářské CV – Marco Pasqualetti klikněte zde

.

.

Název „volební program“ nezní sice stále moc přitažlivě, ale jak jinak shrnout a prezentovat to, co bych vám rád přinesl ze svých postřehů, za svojí osobu a hlavně ve váš prospěch.

Moje kandidatura na vlastní žádost zrála několik měsíců a nakonec jsem se rozhodl dále už pasivně jen nepozorovat, ale sám napomoci směřovat lepším směrem, když ten směr, kterým se věci poslední dobou ubíraly mi přišel slušně řečeno „nešťastný“ nechceme-li rovnou říci, že špatný.

Pár slov o mé osobě pro ty kdo mě neznají…

Jmenuji se Marco Pasqualetti, 57 let, v řádu od roku 1996 a to členstvím v Ř:. a D:. Lóži Dílo č. 2, Or:. Praha.

Zažil jsem starou „původní“ obnovenou Velikou Lóži,  nehezké chvíle při rozpadu několika Lóží včetně mé mateřské, zažil a byl jsem účastníkem sloučení Velkého Orientu s VLČR, založil jsem italsky hovořící L:.Santini a jsem mezi zakladateli španělsky hovořící L:. San Miguel.

Za Velikého Mistra Miloše Hoška jsem byl jeho 2. Náměstkem.

Během mého působení v řádu jsem uspořádal mnoho poznávacích cest pro bratry do jiných Obediencí včetně návštěv Rituálních prací, např. do Itálie, Malty, Turecka, Izraele, Skotska.  

20 let jsem byl Velikým Reprezentantem Velikého Orientu Itálie, v současnosti jsem Velikým Reprezentantem Veliké Lože Španělska, Veliké Lóže Valle di Mexico a Veliké Lóže Ruska.

Pravidelně (více jak 20 let) reprezentuji VLČR na mezinárodním zednářském setkání Velikého Orientu Itálie.

Byl jsem součástí týmu, který připravoval 1. setkání italofonních loží v Praze.

V minulosti jsem navázal kontakty s Velikými Lóžemi v pobaltských republikách.

Tolik asi k mé obecné zednářské historii…

 

Nezdědili jsme Řád od našich předků, máme ho pouze zapůjčený od našich nástupců.

 

Tak zní pozednářštěný výrok spisovatele Antoine de Saint-Exupéryho, který vystihuje můj program v jedné větě.

Měli bychom se činit , aby náš řád zůstal přitažlivým pro ty kteří u nás hledají a následně najdou svoje místo pro duševní očistu od profánního světa a neodcházeli zklamaní, že jsme stejní jako „ti venku“.

Většina lidí v profánním světě se nezajímá o zednářské tradice a hodnoty, pro mnohé mohou být považovány za zastaralé, obecně o nás mají zkreslené až negativní představy.

Tím že posílíme svojí společenskou prestiž, snížíme množství  předsudků o Řádu v očích veřejnosti.

Posílíme-li náš řetěz spojení mezi bratry a zlepšíme-li komunikaci uvnitř Řádu unikneme plíživému přerodu ve skanzen a spolek pár jedinců vzpomínajících na staré dobré časy.

Klíčem k existencionální vnitřní prosperitě je především otevřenost a vzájemná důvěra. Já s tím zkusím začít, předkládám moje „karty“ ke všeobecné diskuzi, které dle mého názoru mohou přinést změnu ve vedení, řízení, odpovědnosti, komunikaci a snad i důvěry v našem řádu. Nejsem nejmladší, vnímám že svět okolo nás se mění a ačkoliv jsme nositeli jasně definovaných tradic a principů tak by jsme měli začít žít v souladu s dobou a nezarůstat – mechem.

Níže předesílám 10 témat které snad povedou k zamyšlení nad současnou situací. Některá jsou velmi aktuální, některá budou potřebovat dlouhá vyjednávání, vysvětlování, doslova komunikační ekvilibristiku, některá jsou nadčasová a vyřešení některých se také nemusíme vůbec dožít.

 

 

Nyní jednotlivě k výše uvedeným bodům :

.

.

.

.

 
Zásadní zamyšlení nad způsobem zadání a realizace akce „Oslavy 100 let VLČR“ a z toho vyplývající ponaučení pro budoucí akce podobného rozsahu.

Sice pod dlouhých cca 6 měsících byly prezentovány výsledky Oslav a přestože byla schválena uzávěrka,  řadě bratří se nelíbila hlavně dlouhá odezva po jejím ukončení. Bylo by vhodné při příštích akcích plánovat akce podobného rozsahu s větší pečlivostí, s pečlivějším předpokládaným rozpočtem a seznámit s ní předem nejen VR ale i Ctihodné Mistry (jde vždy o naše společné peníze). Snažit se akce plánovat s vyrovnaným rozpočtem a případný schválený deficit nepovažovat za nutnost dosažení ale za krytí pro případ nenadálého výkyvu. Jednoduše řečeno odsouhlasená garance finančního zajištění ze strany VLČR nerovná se nákladům, které je nutně dosáhnout.

 Zpět na seznam bodů

.

.

.

.

 

Zprůhlednění hospodaření a financování Veliké Lóže a především jejich akcí. Zavedení principu soutěžení dodavatelů pro VLČR.

Není nic horšího než když si členové jakéhokoliv spolku neváží svojí ekonomické „existence“. V našem Řádu mi občas připadá že je nám jedno co se s našimi penězi děje a nezamýšlíme se nad možnostmi úspor tam kde to je možné. Nejsem si jistý, že hlavně pražští bratři znají reálné náklady provozu Kozačky a všichni ostatní provozu VLČR. Navrhuji zpracovat jednoduchý přehled nákladů i pro ty bratry kteří nemají účetně ekonomické vzdělání, aby se v tom lidsky vyznali. A pokud bude VLČR pořádat nějakou akci (např. ples, velkou výstavu, apod) vložit na intranet nákladové položky a výsledek hospodaření zveřejnit v nejkratším možném termínu. Samostatné položky i akce soutěžit. Pokud požadujeme vyšší poplatky je nutné být garantem smysluplného hospodaření v zájmu Řádu. Samostatné významné položky vyššího finančního ocenění, nebo i případně celé akce je třeba soutěžit v rámci dodavatelů pro efektivnější a smysluplnější vynakládání Velkolóžových prostředků. Tento postup by jistě také zprůhlednil ekonomiku Řádu a přinesl řadu úspor. Samozřejmostí zůstává nutnost zachování neziskového statusu našeho Spolku.

 Zpět na seznam bodů

.

.

.

.

 
Změna ke spravedlivějšímu a funkčnějšímu poplatkového systému příspěvků po celoobedienční diskuzi.

Dnes máme dva druhy poplatků – řekněme evidenční a chrámový pro pražské Lóže. Evidenční se sestává ze dvou položek – časopis Svobodný zednář o kterém snad všichni bratři vědí, že existuje – a na podíl pro činnost VLČR Na Kozačce (procentuální poměr využívaný VL). Chrámovné pro pražské Lóže je poplatek za užití Chrámu Na Kozačce.

Myslím, že naším problémem je, že nejsme schopni se domluvit na takové výši odvodů která by zabezpečovala klidný a hlavně důstojný chod našeho Řádu – nemám na mysli jen Kozačku. Tak jak byly kdysi nastaveny poplatky, tak opravdu s drobnými kosmetickými úpravami funguje dodnes. Systém je neadresný, nespravedlivý a nijak nereflektuje ekonomickou situaci. Je potřeba si říci jednu zásadní věc, nejsme zahrádkáři, nejezdíme hledat kešky, jsme organizace zahrnující celosvětovou existenci s jistými výhodami, které nemá každý spolek. Kromě duševních a morálních hodnot máme možnosti celosvětového kontaktu s jinými spřízněnými Obediencemi a bratry od Anchorage přes Dillí po Buenos Aires. Jsme gentlemanským klubem, který by měl sjednocovat osoby intelektuální a mravní úrovně, máme možnost seznámit se s lidmi a rozumět jim bez rozdílu vyznání, obohacovat svoje poznání světa a vnímat jiné zvyklosti i tam kam by jsme se v „normálním“ životě nepodívali. Ano, a na tento „komfort“ všelijakých možností je třeba úměrně finančně přispívat, samozřejmě s přihlédnutím ekonomických možností každého jednotlivce. Opakuji, nejsme ekonomický řád – od toho jsou jiné spolky, ale proč být malý, menší a ještě menší… V současnosti fungujeme na základě minimálních částek, které sice dovolují jakž takž existenci, ale v případě jakékoliv technické havárie většího rozsahu nastane problém. Nejsme schopni zabezpečit důstojný provoz Kozačky, vlhkost je naším stálým „sousedem“, byť se na průběžných opravách stále pracuje. K tomu se nikdo nezajímá o „provozuschopnost“ našich jiných potřebných prostor a to třeba archívu a knihovny. Je to naše historie a tato dvě „střediska“ stojí naprosto stranou a jen díky dobré vůli a úsilí Br.. Adama je kus naší historie pod střechou a hlavně pod dozorem. Nebýt tohoto, alespoň v rámci možností,  centrálního skladu, tak pokud by to bylo někde po bytech tak by jsme se možná s některými exponáty už nemuseli nesetkat. A co se týká odvodů není třeba se zmiňovat o „odporu“ mimopražských L:. proč mají přispívat na Kozačku.

V případě mého zvolení budu iniciovat vnitroobedienční diskuzi na téma výše odvodů, jejich struktura a adresnost tak aby na Valném shromáždění 2025 byla možnost je odhlasovat, pokud to bude možné. Je totiž potřeba zásadně oddělit různé příspěvky, bylo by vhodné vytvořit „fond“ na Velikou Lóži a její provoz, do tohoto fondu by se měly započítat i úspory na budoucí náklady na prezentaci celé VL vůči vnější společnosti. Samozřejmostí by bylo, že tento fond VL by byl oddělen od klasických provozních záležitostí, protože dnes se – a to se domnívám – se „přelévají“ peníze v rámci VL tam kde je potřeba zalepit díru, úspory jedné položky pokryjí ztrátu jiné. Následně zjistit skutečné provozní náklady Kozačky a ty pak „účtovat“ všem Lóžím dle skutečně provedených akcí. Mám totiž takový dojem, že pražské Lóže zneužívají svého specifického postavení, kdy se vzájemně „prolíná“ lóžový a velkolóžový prostor v jeden ekonomický celek. Mimopražské Lóže tuto možnost nemají a financují sami sebe ze 100%. Bude to dlouhá debata a ne všem se bude zamlouvat, ale je třeba nastavit a hlavně všem vysvětlit pravidla „hry“ a to tak že vše bude jasně definované a zřetelné. Není to jen o nastavení pražských poplatků, ale i o celém okruhu poplatků v rámci soběstačné existence Veliké Lóže např. za případné provozní záležitosti jako je archív, knihovna, apod. Dnes to nějak tak funguje ale chceme to tak do budoucna ? Jsem proti jakémukoliv navýšení bez strukturalizace a široké předchozí debaty. V případě pořízení nového Chrámu (více se tomu věnuji v bodě 10) totiž určitě v Praze nastanou protichůdné vlivy ve smyslu chceme skvělý reprezentativní Chrám, ale nechceme platit na jeho provoz vysoké částky. V současné době jen tak pustit do éteru požadavek na zvýšení o tisícovky navíc – to nikoho nepřesvědčí.

 Zpět na seznam bodů

.

.

.

.

 
Zlepšení komunikace a její otevřenost mezi Velikou radou a Lóžemi a Bratry.

Je potřeba si říci že Veliká rada není jen dozorový orgán regularity, ale především také zastřešující a „servisní“ kolektivní orgán, to jest reprezentuje navenek a zároveň poskytuje služby Lóžím. Ale to neznamená, že práva a povinnosti jsou pouze na VR, jsou vzájemná, oboustranná a je potřeba se k tomu tak stavět. Pokud v Lóžích něco nefunguje je potřeba co nejdříve jednat a nalézt řešení a naopak, pokud Lóže nedostává odpověď či řešení je potřeba jít do důsledného vymáhání. Veliká rada není parta bohů na Olympu, jsou to bratři … , kteří dobrovolně ve volném čase se snaží pracovat a řešit problémy Obedience. Pravda – někdo více, někdo méně, někdo s empatií, někdo s animozitou, ale vždy je to o tom, že koho si zvolíme toho máme. Vždy je to o lidech, ale především o vzájemné komunikaci, mluvíme o bratrském souznění a spolupráci, ale jednat tak kolikrát neumíme … V současné době chybí vzájemná interakce mezi Lóžemi a VR. Průšvih je ten, že vše souvisí se vším, což znamená že když základna vidí že tam nahoře to „nefunguje“, cítí chaos a tak se nikdo nepřetrhne se svými povinnostmi. Jsme Řád bez řádu, je třeba důsledně vymáhat oboustranně povinnosti. Velká rada by měla jít příkladem, zahodit spory a táhnout ten „vlak“ kupředu a určovat směr. Bohužel to někdy dost „cuká“ a to třeba i s uvedením změn a novinek v rámci Obedience. Myslím si, že některé věci jsou tlačeny „silou“ místo toho, by před tím proběhla vnitrobedienční debata a z té se pak vycházelo při návrzích ke schválení. Emaily pro důležitá rozhodnutí jsou zbytečná ztráta času, nic nenahradí osobní jednání – a to platí nejen v byznysu ale i mezi námi. Přiznejme si, toto všechno ale nemůže být na bedrech jedné osoby, tato debata musí fungovat na bázi „výjezdů“ členů všech VR do Lóží a „kolektivního“ sbírání informací a odpovědí.

V rámci pravidelných jednání VR navrhnu udělat alespoň jedno zasedání na Moravě, třeba v Brně. Není to úlitba Moravě a Slezsku, ale díky tomu že se naše členská základna rozrůstá i na moravsko-slezském území bylo by to vhodné a alespoň trochu partecipačně vyvážené, nechci napsat „kolegiální“. Nehledě na to, že současný stav není v souladu s naší Konstitucí, kdy se VR setkává 5x místo 6 zasedání…

 Zpět na seznam bodů

.

.

.

.

 
Nová a svižnější reprezentace VLČR navenek, posílení její pozitivní prezentace na veřejnosti.

Snad jediný bod, kde mohu s klidným svědomím pogratulovat současné Veliké Radě je za přínos našemu „pootevření“ se profánnímu světu. Otázkou samozřejmě je, jestli by tomu tak bylo i v případě pokud bychom neslavili výročí 100 let … Ale každopádně články v tisku, rozhovory VM Petra K. a 1. náměstka Libora A. trochu otevřely dveře mezi naším světem a světem tam „venku“. Bylo by vhodné v nastoupené cestě pokračovat a v podobném duchu zvýrazňovat naší existenci dále. Navrhnu lepší prezentaci na stránkách VLČR, prozkoumám pravidla pro prezentaci ve veřejném prostoru. Samozřejmostí je naprostý zákaz prezentace všeho, co je spojené s Rituálními pracemi a nesouhlasného vyjádření osob i mimo Rituál. Je potřeba důsledně dodržovat nulovou toleranci publikování ve všech možných mediích a sítích všeho co je aktivitou uvnitř zdí našich Chrámů.

Na druhou stranu by bylo vhodné se zapojit do badatelské činnosti třeba i s akademickou sférou o naší historii a předchozích našich významných členech. Náš Řád by měl být součástí společnosti tak aby o něm bylo obecně „slyšet“ a byl vnímám jako pozitivní prvek.

Totiž pokud povědomí o nás bude „venku“ kladné, tak nejen že budeme moci zvát na naše akce významné hosty někdy v budoucnu, ale hlavně se možná o nás budou zajímat i osoby které hledají cestu duševní harmonie a my by jsme jim ji mohli nabídnout. Nikdy nevíme, co za člověka nám může zaklepat na dveře …

 Zpět na seznam bodů

.

.

.

.

 
Zlepšení práce s Učni, Tovaryši a Mistry.

Zaměřím-li se na vnitřní část našich vztahů tak bohužel v některých Lóžích nefunguje systém práce a poučení  2.Dozorce – Učeň a 1.Dozorce – Tovaryš. Po iniciaci je někdy nový učeň doslova ponechán svému osudu ve smyslu dalšího vzdělávání v našich zvyklostech, povinnostech a cílech. Je třeba zvýšit „osobní“ práci na učních zejména v terminologii, pojmech a smyslech symbolů, apod. Mým úkolem bude podpora Lóží v krocích které zajistí informovanost a zájem o zdokonalování učňů a to jak na centrální úrovni (částečně vysvětleno v bodě 9) tak i v mezilóžových kontaktech… Dalším obecným úkolem je znovu posílení povědomí role Ručitele a jeho odpovědnosti za Hledajícího nejen při iniciaci ale po celou dobu jeho působení v Řádu. Rozmáhá se občas nešvar, že se ručí za Hledajícího, kterého Ručitel někdy zná velmipovrchně a někdy třeba vůbec, což potom nedává smysl někdy i celoživotnímu vztahu Ručitel – Hledající / Mistr a snižuje to vážnost našeho Řádu.

 Zpět na seznam bodů

.

,

,

,

 
Zlepšení vztahů se sousedními Obediencemi

Ano, patříme do „anglické“ větve mezinárodního zednářského společenství          a tak naše vztahy s UGLE musí být na výborné diplomatické úrovni a za to díky VM Petrovi K., ale nezapomínejme na jakém prostoru žijeme. Okolo máme země se kterými nás pojí nejen historie, ale i podobný jazyk. Proto bych navrhoval v rámci našeho středoevropského prostoru – a tím úkoluji především sám sebe  v případě zvolení – obnovit zednářsko-diplomatické vztahy mezi VLČR a sousedními Obediencemi – německé, rakouské, slovenské a polské. Tím neříkám že nějaké vztahy nejsou – mnoho Lóží samostatně aktivně participuje na Rituálních pracích ve Vídni, v Bratislavě, V Krakově a Vratislavi, Gdaňsku, Poznani, Lublinu, Katovicích,  Drážďanech, atd.  A zde bych vyzdvihnul již existující aktivity některých našich Lóží, které již spolupracují s Lóžemi v sousedních Obediencích, připomeňme např. Lóži Goethe v údolí míru,  Templum Sapientiae a Lafayettova na třech rovinách, které roky za nás navazují funkční a hluboké kontakty od Berlína přes Varšavu až po Vídeň.

Je potřeba podporovat Lóže v samostatné zahraniční aktivitě při splnění podmínek mezinárodních zednářských kontaktů a to podporovat i tím že budou přítomni zástupci VR.

 Zpět na seznam bodů

.

.

.

.

 
Maximální podpora a součinnost při rituálních a nerituálních společných akcí Lóží, důraz na charitu Lóží, autonomie Lóží.

Částečně již vysvětleno v bodě 5, ale v tomto případě dát maximální podporu a volnost při rozhodnutí jednotlivých L:. dojednat a uspořádat výstavu ať již o své historii, o historii Řádu apod. A nemusí se jednat jen o výstavy, akcí, kde můžeme prezentovat svou podstatu a vůbec svojí existenci je mnoho. Může to být v rámci charitativních akcí, sportovních turnajů, prostě čehokoliv, kde můžeme podpořit úsilí nebo zájem nějakého společenství o něco. Samozřejmě s tím souvisí podpora vzájemných setkávání mezi Lóžemi i na nerituálních akcích. Ano, to všechno dnes funguje bez nějakých překážek, ale většinou je to v rámci úzkého zaměření. Já sám, když jsem pořádal poznávací akce tak to bylo pro co největší počet a s celými rodinami …

A proč vlastně nevyvíjí charitativní činnost samotná VLČR ? Nemá to napsané v preambuli své Konstituce ???  Plno našich členů vyvíjí charitativní činnost, plno Lóží samostatně také, a samotná Veliká Lóže nic ? Samozřejmě nemůžeme zřizovat a spravovat nemocnice, ale veřejně prospěšnou činností bychom naplnili část našeho poslání, tak jak tomu byli v minulosti. Je třeba, abychom se zamysleli jaký odkaz zůstane po nás …

 Zpět na seznam bodů

.

.

.

.

 
Modernizace Intranetu VLČR.

 Téma o kterém asi někteří Br:. ani neví že existuje anebo se neumí do něj přihlásit, byť to není složité. Téma, které některé z nás přivádí k naprostému šílenství, z jedné strany je pár jedinců, kteří jej krmí informacemi a z druhé obrovská masa osob, kteří o něm neví, nebo ti kteří to možná někdy v minulosti zkusili využít, nebo ti kteří nad tím mávli rukou a žijí s vědomím že to je k ničemu. Ano, tak jak byl intranet před cca 15 lety vymyšlen a „zkonstruován“ tak stejným způsobem funguje dodnes. Je tam při tom vše, co je potřeba pro činnost Lóží nebo i jednotlivých Bratří. Ale některým pravděpodobně nevyhovuje uživatelské prostředí, nepřehlednost intranetu svádí k tomu že i přes snahy nejen tvůrců ale i „technického“ dozoru se to nesetkalo s žádným zájmem. A při tom tojeto dokonalé centrum všeobecných informací pro každéhoBr:. Slyšel jsem dobrý nápad a dávám v plénum – na intranetu by byly technicko – administrativní informace (samozřejmě v lepším uživatelském prostředí) a na net Svobodného zednáře vložit kresby jednotlivých Lóží které by samy uznaly za obohacující pro ostatní. Kresbu slyší jen přítomní v Lóži, s trochou úsilí si ji nepřítomní nechají poslat a při tom je to taková škoda že se nedostane do širšího povědomí. A když se zadaří tak některé kresby vydá Quatuor Coronati ve sborníku. Určitě každý z nás ale slyšel kresby které byly tak výjimečné, že by stály za to je přenést do „e-katalogizovaného“ formátu pro budoucí použití a to by právě byla ta studna informací pro učně, tovaryše a i mistry při jejich sebevzdělávání. Výchovu Učňů a Tovaryšů mají na starosti Dozorci, ale řekněme si upřímně – kolik % dozorců se dokonale věnuje svým „mladším“ bratřím ? Nebylo by to řešení alespoň v rámci samostudia ?Pokud se tento nápad setká s pochopením budu iniciovat založení tohoto zdroje informací.

Dalším kamenem úrazu současného stavu jei takový praktický „detail“ jako je kalendář Rituálních prací všech Lóží. Dovedu si představit nějakou sdílenou formu, kde by si každý nastavil notifikace dle zájmu, regionu nebo přímo dané Lóže. Věřím tomu že v našich řadách je plno IT specialistů, kteří by dokázali vymyslet novou formu a podobu intranetu kde by všichni Br:.našli požadované informace a zároveň by nemuseli brouzdat složitostmi skoro DOS-ovského systému. Není nic frustrujícího, než když vám v současné době přijde od Tajemníka série 5-7 pozvánek na RP jiných Lóží. Někteří členové vícero Lóží mají tuto „dávku“ 2x, někdy i 3x … A je škoda že některé pozvánky „zapadnou“ v této smršti, o kolik možných návštěv by proběhlo více kdyby jsme to navzájem věděli ? Samozřejmě toto bude vyžadovat spolupráci hlavně mezi Velikým Tajemníkem a Tajemníky Lóží.Bohužel je třeba konstatovat že naše Lóže mají k sobě tak daleko jak vzdálené a skryté jsou mezi nimi informace. Chci vyvolat celoobedienčí diskuzi ohledně smyslu a vylepšení intranetu a případně jiných informačních zdrojů – viz Svobodný zednář.

 Zpět na seznam bodů

.

.

.

.

 
Zednářské centrum VLČR a Chrám pražských Lóží.

Poslední bod, stejně palčivý jako předchozí body, ale takříkajíc skoro „bez komentáře“. Už to vypadalo že je to v horizontu tak vzdáleném, že se Židé dočkají dříve svého Třetího Chrámu než my toho svého Prvního. Za 20 let jsme se nebyli schopni zvednout někam jinam z toho vlhkého sklepa a důstojně někde existovat. Je to o financích, ale čím to budeme dále posouvat do „někdy příště“ tak to bude dražší a bolestivější. Existuje skupina donátorů, kteří mají zájem nás „posunout“ směrem k vysněnému Chrámu, rád bych a budu na tom pracovataby se jejich řady rozšířily především kvantitativně pro dosažení vyšší částky se kterou bychom mohli operovat. A zde dochází k onomu pražskému paradoxu – vůle je mít prostor co nejblíže centru v dostatečné velikosti, ale ne všichni si uvědomují že to „něco“ bude stát. Donátoři jistě nebudou platit samotný provoz Chrámu, na to se bude muset vybrat ve formě příspěvků a abychom se nedivili co za sumy vyleze. Je potřeba si také položit otázku, jestli se bude řešit pořízení nového Zednářského centra včetně knihovny a archívu (které slouží celé Obedienci) a Chrámu zvlášť, nebo bez knihovny a archívu (zůstane pod gescí br. Adama) nebo společných prostor pro Zednářské centrum a Chrám dohromady.

Je tam tolik možností od možného prodeje Kozačky po její „zakonzervování“ a modernizaci pro další využívání, od pronájmů jiných prostor až po koupi nových prostor v nějakém formátu. Možností a variant je mnoho, zatím žádná k realizaci, ale Pražáci se budou muset domluvit co budou schopni finančně zvládnout. A ta dohoda bude muset být „celopražská“, protože v případě pořízení nového prostoru a „útěku“ jen jedné lóže někam do pronájmu se tím zvýší „cena“ využívání pro ostatní Lóže a může vzniknout hodně velké pnutí až nevraživost. Takže buďme v tomto opatrní a v případě nezbytnosti bude podle mého názoru potřeba í písemný konsensus …

 Zpět na seznam bodů